Řeka Otava

Důležitou tepnou, která protéká Strakonicemi je řeka OTAVA.

Řeky a tekoucí voda jsou žíly, které protkávají krajinu a přinášejí jí tak ŽIVOT. Jsou nositelkami minirálních látek i energetických informací. Srovnání tekoucí vody s řekou života má své opodstatnění. Kdo sedí na břehu, cítí se mu blíž než kdekoli jinde. Voda je živlem citů. Jsou-li nepřípustné nebo vytěsněné, je voda ideálním místem léčení. Řeky působí na duši jak svým klidem, tak i svým pohybem. Podněcují v člověku volný tok emocí a odplavují ty záporné. Čím víc člověk tráví u řeky, tím je klidnější. Když si pak lehne a oddá se jedinečné atmosféře říčního břehu, zdá se, jako by voda proudila jeho tělem i duchem a vyčistila je do posledního koutku. Typická místa síly u řek se nacházejí v zátokách, ohybech, u ústících potoků nebo soutoků dvou řek. Jako přírodní spojovací cesty se přímo nabízely k osídlení. Každý se rád prochází a odpočívá na břehu řeky. Dokonce i ve městech kolem sebe šíří něco jako svobodu a čistotu přírody.

Bohyně řek a pramenů byly považované za velmi mocné a uctívané např. - Sequana, jejíž jméno odráží název řeky Seiny, na horním toku Rýna se setkáváme se jménem pověstné Reichy. Hlavně v oblastech, dříve obývaných Kelty, mají mnohé řeky dodnes jména z této doby. A zde se dostáváme k naší zlatonosné řece Otavě, která byla v dobách, kdy zde sídlili Keltové nazývána Atawou.

V minulém století bylo ve Strakonicích kolem řeky Otavy mnohem více života než v současnosti - bohužel....

Kolem řeky a na Podskalí stálo několik mlýnů a staveb (Čápovna-původně špitál Jošta z Rožmberka, vorařská hospoda u Hurychů),  na Podskalí byla plovárna a půjčovna loděk atd...

Jan Zdeněk Cvrček roku 1946 učil dívky ( které tehdy studovaly zdravotně sociální školu v ulici Kochana z Prachové) za hezkého počasí i na prosluněné stráni na Podskalí. (dle knihy Mých devadesát let aneb Pamatuji dva císaře a deset prezidentů - Jan Zdeněk Cvrček)

Nejdůležitější silový bod, který se ve Strakonicích nachází je soutok řeky Otavy a Volyňky.

Kde se stékají dvě řeky se bezprostředně zvyšuje množství vody a stejně tak se znásobí i jejich energie. Taková místa vždy mají vyšší energii než okolí. Hodnoty jsou většinou nejvyšší na cípu pevniny mezi vodami. Ne náhodou zde byl postaven hrad, který je dodnes dominantou města a je jedním z vrcholů energetického trojúhelníku, který se kolem soutoku nachází (dalšími 2 důležitými body jsou kostel sv. Markéty a místo, kde dříve stávala židovská synagoga, dnes Maxim).

Pohledem Radomila Hradila, který přirovnává určitá místa ve městě k příslušným čakrám, vidí 3 hlavní energetické body kolem soutoku jako místo hlavy (hrad), místo srdce (sv. Markéta) a místo břicha (bývalá židovská synagoga).

Bylo by krásné zde opěvovat bohatství, které nám řeka zde ve Strakonicích nabízí, bohužel žijeme v době, která je hluchá k poselstvím přírody a naopak velice agresivně zasahuje do jejího přirozeného toku. Díky drastickému stavebnímu zásahu v sedmdesátých letech nám už řeka bohužel nemůže v plné šíři dávat, to co by dát mohla.

Soutok jako nejdůležitější místo Strakonic byl spoután mohutnou stavbou přemostění v 70. letech minulého století, navážkou zeminy v jeho bezprostředním okolí atd. Toto místo bohužel nemůže plně dýchat jako kdysi, když býval soutok volný, nazastavěný a nenarušovaný nepřetržitou dopravou. Na místě soutoku býval ještě před přemostěním parčík, kde se nacházelo sousoší (Jan Hus, Jan Žižka, Jiří z Poděbrad atd.). Byla zde klidová zóna, která umožnňovala místu neustálou obnovu a regeneraci sil, potřebných pro zdravou životaschopnost pro celé město i lidi v něm žijících. Tehdejší doba a jí vládnoucí komunistická strana byla hluchá jak k duchu lidí, tak i samozřejmě k duchu prostoru a míst. To je už minulost, ale musíme ji přijmout se vším všudy, ať chceme nebo nechceme. Je naší součástí. Ale co dnes ? Budeme stále hluší a slepí k našim problémům ? Můžeme i dnes si dovolit ignorovat poselství ducha přírody, který k nám neustále promlouvá ? Lidé tohoto města dnes stojí před velkou výzvou....

Radnice města Strakonice již projednává plán vytvoření nového centra kolem kostela sv. Markéty, strakonického pivovaru a okolí spolu s architektem Kiszkou. Jsou si tito lidé vědomi, jakým zásahem mohou ovlivnit celou energetickou strukturu Strakonic ? Jsou si vědomi zodpovědnosti realizace takového projektu do těla města ? Nechci hodnotit jestli je projekt dobrý nebo špatný, chci zde jen poukázat, že k záměru výstavby takového rozsahu je třeba přizvat nejen lidský rozum, ale hlavně město samotné. Jazyku duchovního prostoru města je však třeba se otevřít svým srdcem a intuicí. Neradi bychom, aby město utržilo další ránu, vytvořenou lidským egem.

Nechť toto město provází Boží láska a požehnání ....

MODLITBA ZA VODU

-Já, bytost z vody stvořená,
žádám prameny v nitru Země,
které posvátnou energii skutečnosti nesou,
aby obnovily své toky
a po svých vlnách spustily vlákna energií,
které obnoví struktury v každé části Země,
na povrchu, pod povrchem, i vody k atmosféře vázané.
Ať rozvzpomene si každá část vody na to,
co hlavní složku vody tvoří
a toto vědění se nese vodou dál.
Tyto prainformace jsou v každé kapce uložené
a teď přichází čas,
aby obnovily svou pravou funkci zas.
Vše nechť se děje v míru s ostatními světy
i se Zemí samotnou.
Otevírám své srdce a vysílám lásku vodě,
která i mě tvoří a kterou celou svou bytostí miluji.
A z celého srdce za toto požehnání světu , děkuji!

I přes hrubý stavební zásah do tváře strakonického soutoku v 70. letech je zde alespoň jedna vlaštovka, za kterou musíme nynější Město Strakonice pochválit. Je to zpřístupnění pravého břehu řeky Otavy pod hradem. Vzniklo tam krásné nábřežíčko, kam se dá přijít dřevěnými dveřmi ze 3. hradního nádvoří. Je zde krásný výhled nejen na řeku, ale i na kostel sv. Markéty a celé toto místo dýchá příjemnou a poklidnou atmosférou. Po schodech můžete dojít až dolů přímo k řece.

 Na zábradlí nábřeží se spontálně objevilo i několik zámečku, které prý symbolizují partnerství. Dva lidé, kteří se mají rádi, takto symblikcky uzamknou své partnerství a každý si ponechá svůj klíč :-)  Prý je to poslední dobou rozšířený zvyk. Je milé, že se něco takového objevilo i ve Strakonicích blízko naší milované řeky :-)